Památky Vídeň

Barokní zámek Schönbrunn sloužil dříve jako letní císařské sídlo pro Marii Terezii či Františka Josefa I. a dodnes připomíná velikost jejich říše a moci. Jde o nejnavštěvovanější pamětihodnost města, která je povinností pro každého návštěvníka Vídně podobně jako Eiffelovka v Paříži nebo Vatikán v Římě. Nejjednoduší cesta k branám Schonbrunnu je zelenou linkou metra U4 na zastávku Schonbrunn. Celý komplex je obrovský a kromě samotného zámku a rozlehlého přilehlého parku sestává ze zoologické zahrady (Tiergarten), Muzea kočárů (Wagenburg muzeum), skleníků Palmenhaus a Wustenhaus a altánu Gloriette.

Návštěva interiéru zámku Vám nabídne přehlídku obytných i ceremoniálních prostor objektu. Pokud budovu zámku obejdete, naskytne se Vám výhled na upravené pestrobarevné záhony zámeckých zahrad a v dáli na kopci spatříte altánek Gloriette. Po cestě k němu projdete kolem velkolepé Neptunovy fontány a minete vchod do Zoologické zahrady po pravé ruce a zahrady s oběma skleníky. Prostor parku je rozlehlý a kilometry pěšin přitahují spoustu procházejících se vídeňských obyvatel i amatérských maratónců.

Hofburg po sedm staletí řídil dění v celém habsburském impériu. Zde sídlili členové rakouské vládnoucí dynastie a z bývalého hradu vytvořili grandiózní rezidenční sídlo plné přepychu a císařské záře. K vlastnímu paláci přiléhají i další objekty a zahrady formující areál překypující historií a nádherou. Dostanete se sem jednoduše - Hofbug leží v centru na Ringstrasse blízko ostatních hlavních památek a nejližší stanice metra je Museumsquartier (linka U5).

Hofburg se od svého založení ve 13. století postupně měnil a s bohatstvím svých majitelů přibíral nové a nové architektonické prvky a doplňky, takže zde nyní můžete shlédnout směsici stylů od gotiky po art nouveau. V komplexu sídlí kromě kanceláře rakouského prezidenta více než dvacítka nejzásobenějších rakouských muzeí a nespočet dalších institucí, jejichž návštěva spolehlivě vyplní několik dní. Velké přízni se těší expozice císařské Klenotnice (Schatzkammer), kde můžete vidět Korunu svaté říše římské, císařskou korunu rakouskou či další poklady z nejdražších. Vedle ní je tu budova Albertiny - nejnavštěvovanější rakouské muzeum obsahující stovky malířských veleděl od grafických mistrů jako byli Dürer, Rubens nebo Picasso. Sídlí tu též Rakouská národní knihovna, Muzeum Efezu a řada dalších.

Hofburgskou specialitou je Španělská dvorní jezdecká škola (Spanische Hofreitschule) s tradicí delší než čtyři století. Světoznámá je díky fenomenálnímu lipicánskému baletu, což je jezdecká drezúra bílých hřebců za zvuku klasické hudby předváděná v místní nádherné jízdárně postavené Josefem Emanuelem Fischerem z Erlachu. Lístky na samotné představení jsou drahé, ale nabídnou nahlédnutí pod pokličku světově nejdéle provozované koňské drezúry a nezapomenutelný zážitek. Pokud Vás zajímá něco z historie zdejších praktik, není lepší volby než navštívit přilehlé Muzem lipicánů.

Před Hofburgem se rozléhá náměstí Heldenplatz sousedící s květinovým parkem Volksgarten. Uprostřed něho můžete obdivovat sochy arcivévody Karla a prince Evžena Savojského. Náměstí z východu uzavřené podkovou hlavní budovy Hofburgu není jen prázdným dlážděným prostorem, ale slouží jako jeden ze symbolů rakouské národní identity.

Dóm Svatého Štěpána se tyčí na nevelkém náměstí Stephansplatz v samém srdci Vídně. Byl postaven v gotickém stylu a jeho nejvyšším bodem je jižní věž vysoká úctyhodných 137 metrů. Severní věž nebyla nikdy kompletně dostavěna, měří jen 68 metrů a ukrývá "Pummerin" - největší ze všech 23 zvonů umístěných v katedrále. Jižní věž slouží také jako rozhledna, odkud je přehled o dění v okolí dómu i městě kolem. V podzemí svatostánku se nachází katakomby s některými méně významnými členy rodu Habsburků a biskupskou hrobkou.

Kolem Stephansdomu panuje vždy čilý ruch a vlastní náměstí Stephansplatz je i díky zdejší přestupní stanici metra jedna z nejfrekventovanějších pěších zón ve městě. Často zde uvidíte tzv. živé sochy - nehybné osoby převlečené do dobových habsburských kostýmů či natřené dozlatova podobně jako socha Johanna Strausse ve vídeňském Městském parku (Stadtpark). Nachází se zde spousta restaurací, kaváren, krámků se suvenýry i známý dům Haashaus, který svým moderním stylem narušuje historického ducha celé oblasti.

Opera ve Vídni je díky své minulosti ve světě klasické hudby uznávanou veličinou. Vždyť které jiné město než právě Vídeň se může pochlubit takovým zástupem skladatelů a umělců, kteří se stali světoznámými a k Vídni patří. Richard Strauss, Herbert von Karajan, Igor Strawinsky a mnoho dalších - ti všichni zdejší operu proslavili jako její hudební ředitelé. Z dalších není ani třeba jmenovat fenomenálního Wolfganga Amadea Mozarta, který měl jako rodilý Rakušan k Vídni také vřelý vztah. Právě on operu otevíral roku 1868 svým Donem Giovannim.

Vídeň je na tuto tradici patřičně hrdá a stále svou klasickou scénu bohatě podporuje. Každý týden je program zásoben známými představeními s představiteli zvučných jmen na seznamu účinkujících. Je to také domovská scéna Vídeňské národní filharmonie.

Vrcholem sezóny je každý rok tradiční Ples v opeře (Opernball), který je zároveň i jednou z největších kulturních událostí v celé zemi. Se zájmem ho sledují média a přímý přenos běží vždy i v televizi. Pravidelně se ho účastní politici (včetně rakouského prezidenta), významné osobnosti a celebrity nejen z Rakouska.

Je to neobyčejně poutavá stavba často vyzdobená květinami a vlajkami a v noci osvícená. Budova byla postavena v letech 1872 až 1883 architektem Friedrichem von Schmidtem (postavil například také katedrálu v Kolíně nad Rýnem), který odvedl opravdu precizní práci. Rathaus je postaven v novogotickém stylu s akcentem na detail - příkladem je ozdobná soška tzv. Rathausmanna - zbrojnoše s vlajkou, který shlíží na město z prostřední nejvyšší věže radnice.

Protože Vídeň je nejen městem ale i rakouským spolkovým státem, tak je zdejší radnice sídlem orgánů jak městské, tak i státní správy. Dohromady zde pracuje asi dva tisíce úředníků. Kromě toho zde sídlí i knihovny a historické archivy. Interiérem radnice je možné se pokochat díky prohlídce s průvodcem a je tu k vidění kromě řady úřednických a zasedacích místností například výstavní sál Festsaal, kde se odehrávají plesy rakouské smetánky.

Před Rathausem je prostranství, kde je po většinu roku živo. V zimě se zde koná známý a oblíbený vánoční trh Christkindlmarkt nebo veřejné bruslení na umělé ledové ploše pod širým nebem, v teplejších ročních obdobích pak různé koncerty a festivaly. Kolem se rozprostírá příjemný parčík Rathauspark.

Rakouský Parlament je reprezentativní budova stojící nedaleko vídeňské radnice a Hofburgu na okružním výstavním bulváru Ringstrasse ve středu města. Budovu navrhl a její stavbu zrealizoval na konci 19. století architekt Theophil von Hansen s odkazem na starověké řecké stavitelství, což pozná i laik na první pohled. Před vstupem nelze přehlédnout fontánu a sousoší se sochou znázorňující Pallas-Athénu, bohyni moudrosti.

Interiér Parlamentu je přístupný nejen rakouské veřejnosti a tak může každý směle nahlédnout přímo pod pokličku pokročilé formy evropské demokracie. Hned za vstupním portálem se nachází Sloupová hala, kde si člověk díky mramorovým korintským sloupům lemujícím její obvod na chvilku připadá jako v Athénách. Z těchto prostor jsou často vysílány do televize výstupy a proslovy představitelů Rakouské republiky.

V útrobách stavby lze pak vstoupit do jednotlivých zasedacích sálů, kde se Vám dostane odborného výkladu o současné i minulé práci zdejších politiků. Hlavními místnostmi jsou Dolní komora, kde zasedá Národní rada Rakouska a Horní komora, kde se schází Spolková rada alpské země.

Řadí se mezi nejstarší a zároveň nejvýznamnější představitele divadelního umění německy mluvících zemí a obyvatelé Vídně ho s oblibou familiérně nazývají"Burg". V germánském divadelnictví udává trend i díky specifickému stylu svých představení a jazyku herců, který se označuje jako Burgtheaterstil.

Divadlo vzniklo na popud císařovny Marie Terezie již v roce 1741, kdy ještě nesídlilo v současné budově. Ta zde vyrostla roku 1888 jako dílo architektů Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera. Stavba z bílého mramoru zdobená četnými sochami umělců a spisovatelů sloužila svému účelu do jara 1945, kdy byla zdecimována nejdříve britským náletem a pak požárem. Roku 1955 byla po pečlivé rekonstrukci znovuotevřena a vítá milovníky umění dodnes.

Od svého počátku uvádí populární burgtheaterská scéna vybrané divadelní kousky jak z mezinárodní, tak domácí dramatické tvorby. Repertoár například obsahuje často představení od rakouských velikánů Arthura Schnitzlera, Thomase Bernharda či Petera Handkeho.

Belvedere je po Schonbrunnu druhý největší vídeňský palácový komplex skládající se z parku a dvou zámeckých budov ukrývajících zejména galerijní sbírky rakouských umělců. Zámek nechal postavit v letech 1714 až 1723 jako své letní sídlo významný panovník vídeňské historie a milovník umění všeho druhu Evžen Savojský a tohoto úkolu se s bravurou zhostil barokní architekt Johann Lukas von Hildebrandt. V dolní části zámku Unteres Belvedere se můžete dodnes kochat interiéry a výbavou obytných prostor prince Evžena, kde se zároveň nachází Rakouské muzeum barokního umění. Horní část zámku Oberes Belvedere pak přitahuje zástupy obdivovatelů odkazu rakouských malířů v čele s Gustavem Klimtem, Egonem Schielem a Oskarem Kokoschkou. Nachází se tu například originál Klimtova známého obrazu "Polibek".

Mezi horním a dolním Belvederem se skví terasovitá zámecká zahrada, kterou navrhl francouzský zahradník Dominique Gerard s připomenutím zahrad ve Versailles. Jiná zahrada je na jih od Horního Belvederu - Alpská zahrada. Zde roste více jak čtyři tisíce rostlin reprezentujících alpský ekosystém. Nejlepší doba pro návštěvu tohoto koutu Belvederu je pozdní jaro či brzké léto, kdy jsou záhony květin nejrozkvetlejší.

Karlskirche, jinak také kostel Svatého Karla Boromejského, je hrdě označován jako největší barokní chrám na sever od Alp a své přezdívce rozhodně nedělá ostudu. Vedle Stephandomu si vydobil pozici nejvýznamnějšího svatostánku Vídně. Je to majestátná stavba nacházející se na důležitém dopravním uzlu vídeňské městské dopravy - náměstí Karlsplatz.

V roce 1713 sužovala Vídeň epidemie moru a tehdejší panovník Svaté říše římské Karel VI. po jejím zažehnání nechal postavit kostel Karlskirche na počest Svatého Karla Boromejského - známého italského duchovního, který zasvětil život pomoci obětem moru. V roce 1716 se práce ujali postupně barokní stavitelé Johann Bernhard Fischer z Erlachu a jeho syn Joseph Emanuel a roku 1936 byla stavba hotova. Tvůrci se nechtěli omezit pouze na klasické barokní prvky a tak do stavby zakomponovali i dva vysoké sloupy v římsko-orientálním stylu, řecký vstupní portál a spoustu dalších netradičních prvků.

Hundertwasserhaus je dílem rakouského umělce nevšedního smýšlení Friedricha Hundertwassera, který do stavby vložil své životní postoje a osobitý vzkaz dalším generacím. Stavba láká svou výstředností navštěvníky Vídně již od roku 1985, kdy byla dokončena. Dům měl původně sloužit jako ubikce pro sociálně slabší vrstvu, nakonec se stal především turistickou atrakcí a vrcholným dílem Hundertwasseraa architekta Josepha Krawiny, který se na stavbě spolupodílel. Tvůrce do interiéru i exteriéru stavby vtiskl všechny prvky svého inovativního umění - pestrobarevné plochy, nerovné linie či chaotické rozmístění prvků. Vedoucím atributem stavby je však život - a to doslova. Dům obrůstají stromy a popínavé rostliny přesně tak, jak zapálený ekolog Friedrich od začátku plánoval. Prales trčící z domu vynikne zejména na jaře a v létě - značná část budovy se tak zazelená a oživí i jinak dostatečně pestrou fasádu.

Přímo v domě sídlí kavárna, kde si lze odpočinout od ruchu velkoměsta a na chvíli zapřemýšlet o Hundertwasserově genialitě či pomatenosti.

Pouťový zábavní park, který má po celý rok pro hravé návštěvníky přichystanou štědrou nabídku atrakcí. Dominantou a známým symbolem nejen Prateru, ale i celé Vídně, je Obří kolo (Riesenrad). Bylo postaveno již v roce 1897 na počest Františka Josefa, po válce došlo z důvodu jeho poškození k obnově. Kolo je vysoké 61 metrů a má 15 kabinek, ze kterých si můžete vychutnat panorama města. Celý park je rozsáhlý labyrint, kde procházíte mezi jednotlivými zábavnými stanovišti za zvuku dunící pouťové hudby. Jsou zde nejrůznější klasické i více odvážné atrakce jako horské dráhy, domy hrůzy, kolotoče, točící a vystřelovací monstra, střelnice, herny, kasina - celkem přes dvě stovky míst, kde se lze pobavit. Prater není jen pouť, ale i rozlehlý park hned v sousedství, který dříve zastával funkci císařské lovecké obory. Dnes je především místem odpočinku a centrem relaxačních sportů.

Vídeň je jedním z nejpříjemnějších velkoměst pro žití zejména díky množství zeleně a sportovního vyžití, které svým pyšným obyvatelům nabízí. A jedním z nemalých přípěvků k tomuto faktu je nudlovitý ostrov Donauinsel, který vede podél celé Vídně severojižním směrem a je rekreačním rájem omývaným vodami Dunaje. Přes ostrov se klenou všechny mosty spojující břehy veletoku a právě z nich se dá nejlépe na ostrov dostat. Donauinsel byl vybudován uměle již v sedmdesátých létech jako ochrana před záplavami, které by mohly eventuelně katastrofálně zasáhnout blízké centrum města. Dunaj je díky němu rozdělen na dvě ramena - levému se nyní říká Nový Dunaj. Prozíravé opatření se uplatnilo například v roce 2002, kdy postihly velké záplavy nejen Vídeň, ale i naší republiku.

Když je počasí příznivé, tak je Donauinsel rázem obležen Vídeňany toužícími po relaxaci a zde jsou pro ně ty nejvhodnější podmínky. Ostrov je dlouhý přes dvacet kilometrů a prošpikovaný asfaltovými cyklo stezkami a dráhami pro inline bruslaře. Nabízí dohromady neuvěřitelných 42 kilometrů pláží. Nachází se tu například exoticky pojmenovaná pláž Copa Cagrana, laškovně se názvem odkazující na svou známější sestru z Ria de Janeira. Na své si přijdou i vyznavači nudismu, kteří zde mají svá vyhrazená místa.

Jako magnet přitáhne Donauinsel každé léto zástupy mladých i starších milovníků nejrůznějších hudebních žánrů na open air festival Donauinselfest.