Památky Salzburg

Salzburská katedrála je pravděpodobně nejvýznamnějším dílem chrámové architektury ve městě. Katedrála representuje rané baroko a řadí se mezi nejúchvatnější stavby tohoto typu na severu Alp. Byla zničena ohněm, znovu postavena a rozšířena, katedrála byla důkazem moci a nezávislosti salzburského arcibiskupství.

V roce 767 byla, na tomto místě, arcibiskupem postavena první katedrála. 24. září 774 byla katedrála vysvěcena Sv, Virgilem a Sv. Rupertem. V roce 1167 bylo město zapáleno stoupenci Friedricka Barbarossy a zničena byla také katedrála. K rekonstrukci došlo za vlády Arcibiskupa Conrada III z Wittelsbachu 10 let poté, byla ještě krásnější, velkolepější a impozantnější něž předtím.

400 let poté, 11.12. 1598, byla opět zničena velká část katedrály. Arcibiskup Wolf Dietrich využil této příležitosti a nechal katedrálu strhnout a vytvořil nové plány na její novou výstavbu. Nebyly zničeny pouze vzácné sochy, ale také celý hřbitov s náhrobky. Kosti mrtvých byly vyhozeny. Po smrti Wolfa Dietricha, Arcibiskup Markus Sittikus pověřil architekta Santiniho Solari k nové výstavbě katedrály, která se stala prvním ranně barokním kostelem na severu Alp. 25.9. 1628 byla katedrála vysvěcena arcibiskupem Parisem Londronem, bohužel architekt Markus Sittikus se toho už nedožil.

V roce 1944 byl chrám a část kněžiště zničeno bombovým útokem. Bylo opět potřeba chrám znovu opravit a znovu vysvětit, stalo se tak v roce 1959. Na vstupní bráně do chrámu naleznete tři data založení katedrály „774“, „1628“ a „1959“. Před hlavním průčelím jsou umístěné sochy apoštolů Petra a Pavla s klíči a mečem jako patroni svatého Ruperta a Virgila. V katedrále se našlo velké množství dochovaných artefaktů, například křtitelnice, ve které byl pokřtěn W.A. Mozart, nádherné chrámové varhany obklopené anděly hrající na hudební nástroje a chrámový portál vytvořený od Scheidera-Manzella.

Francouzský misionář Rupert přišel do Salzburku kolem roku 700 a založil zde kostel sv. Petra a klášter na půdě původního římského města. Kostel a všechny jeho budovy byly zničeny při požáru v květnu v roce 1127, mezi lety 1130 – 1143 nechal opat Balderich postavit trojlodní románskou baziliku. Kostel a farní kostel byl objektem mnohých úprav po několik následujících let. Velkolepý románský portál byl postaven v roce 1240. V 18. století proběhla transformace na rokokový styl pod záštitou energického a umění milovaného opata Beda Seeauera. Během první poloviny 20. století opat Petrus Klotz založil Benediktýnské Kolegium.

Interiéry kostela byly v čistém románském stylu. Rokoková výzdoba je vidět na velkém množství oltářů. Několik malovaných oltářů jsou prací Martina Johanna Schmidta, také nazývaného „Kremser Schmidt“. V 18. století patřil mezi nejznámější oltářní umělce. Dva obrovské renesanční svícny pocházející z roku 1609 byly darem od opata Wolfa Dietricha. V jedné z kaplí je umístěna bronzová plaketa na památku W.A. Mozartovy sestry Nannerl a hrobka Hanse Wernera von Raitenau.

Pevnost Hohensalzburg, vybudovaná v roce 1077 arcibiskupem Gebhardem, je největší a nejzachovalejší hrad ve střední Evropě.

Historie této přes 900 let staré stavby sahá až do doby bojů o investituru. Počátek druhého tisíciletí v Evropě znamenal přelom z období ranného středověku do období středověku vrcholného. Dochází k nárůstu rozporů mezi mocí církevní a světskou a ke konfliktům uvnitř křesťanského hnutí. Vzniklý střet se nazývá bojem o investituru a vyvrcholil do sporu mezi papežem a králem o právo uvádění biskupů v úřad. Uvnitř křesťanského hnutí došlo k rozpadu dosud jednotné evropské církve a její moc tak byla oslabena. Salcburský arcibiskup Gebhard, věrný papeženec, nechal v roce 1077 zřídit na svém výsostném území obranné pevnosti Hohensalzburg, Hohenwerfen a Friesach. Za vlády Konráda I. (1160-1147) byly tyto obranné stavby předběžně dokončeny.

V 15. a 16. století, v období nepokojů tak zvané Maďarské války a selských povstání, které otřásaly i Salcburskem, se ukrývali salcburští arcibiskupové na nedobytné salcburské pevnosti.

Arcibiskup Leonhard von Keutschach (1495 - 1519) pevnost rozšířil a propůjčil jí její dnešní podobu.V celé dlouhé historii pevnosti Hohensalzburgu se žádnému z jejích obléhatelů nikdy nepodařilo ji dobýt.

Dnes je Hohensalzburg přístupný pro návštěvníky po celý rok. Zvláště zajímavá je středověká knížecí komnata a hradní muzeum. Od roku 1892 je v provozu lanovka – zubačka, kterou je možné se pohodlně a rychle dostat nahoru na hrad.

U příležitosti Mezinárodní letní akademie, která se každoročně koná v hradních prostorách, se zde setkávají umělci z celého světa.

Rodina Leopolda Mozarta žila v Getreidegasse, v domě č. 9, od roku 1747 do roku 1773. 27. ledna 1756 se zde narodil Wolfgang Amadeus Mozart. V bývalém bytě rodiny Mozartových je dnes umístěno muzeum. K nejslavnějším exponátům patří mezi jiným Mozartovy dětské housle, jeho koncertní housle, clavichord, kladívkový klavír, rodinné portréty a sbírka dopisů.

Mezinárodní Mozartova nadace zřídila a 15. června 1880 slavnostně otevřela v Mozartově rodném domě, v Getreidegasse č. 9, prosté a působivé muzeum.

V zadní části Mozartova rodného domu, jehož okna vedou na Univerzitní náměstí, byl v roce 1985 v prostorách původního bytu sousedky rodiny Mozartových, Babetty von Moll, tety známého salcburského geologa a přírodovědce Karla Ehremberta von Moll (1760-1838), za pomoci soukromých dárců zřízen vzorový „salcburský měšťanský byt z Mozartovy doby“. Kromě nábytku a předmětů denní potřeby jsou expoziční prostory zaměřeny na tři tématické okruhy: „Mozart a salcburská univerzita“, „Přátelské kontakty Mozarta k salcburským rodinám“ a „Chrámová hudba a uctívání svatých“.

Druhé patro domu je věnováno tématu „Mozart a divadlo“. Návštěvníci se dozvědí, jak byly Mozartovy opery přijímány tehdejší veřejností a kritikou. Mohou se též obdivovat četným dioramatům, miniaturním modelům velkých jevišť od pozdního 18. až do 20. století, která dokumentují nejrozmanitější interpretační formy. V prvním patře Mozartova rodného domu pořádá od roku 1981 mezinárodní nadace Mozarteum celou řadu každoročně se měnících mimořádných výstav na téma „Mozart“.

Středověká biskupská rezidence získala svou barokní podobu v 16. století. Veřejnosti byly otevřeny: státnické pokoje, které byly užívané salzburským princem, stejně tak jako residenční galerie, která se pyšní velkolepou sbírkou obrazů středoevropských malířů z 16 – 19.století.

Salzburská rezidence je umístěna v srdci města, je to obrovský komplex budov, čítající kolem 180 pokojů a 3 rozlehlých nádvořích. Budova utrpěla značné strukturální změny za vlády prince Wolfa Dietricha von Raitenau (1587-1612). Po mnoho století byla rezidence užívána k obveselení důležitých hostů a v této tradici i dále pokračovala . V roce 1867 císař Franz Josef I a jeho žena pozvali na několik dní francouzské císaře Napoleona s jeho ženou Eugénie na oficiální návštěvu Salzburgu.

Kníže často zval hosty na různá koncertní představení do Rittersaal. Také zde pravidelně hrával mladý Mozart. Ve stejný čas byl Mozartův otec zaměstnán jako ředitel chrámového orchestru. Dnes se koncerty pořádají v této hale kvůli nádherné akustice, která zde je. 1.5. 1816 zde císař František I. složil věrnostní přísahu. V létě roku 1816 do Salzburgu přicestovala i jeho čtvrtá žena a zůstala zde v rezidenci. Stala se jednou z nejdůležitějších podporovatelek salzburského muzea Carolino Augusteum Museum nesoucí její jméno.

Ostatní sály v rezidenci jsou Konferenční sál nebo Ratszimmer, kde Mozart hrával od svých 6 let. Audienční sál je nejimpozantnější sál z celé rezidence symbolizující církevní a světskou moc. Za povšimnutí také stojí studovna, písárna, tajné komnaty, ložnice, galerie, trůnní sál a bílá hala.

Dnes, několik částí arcibiskupského paláce tvoří Salzbursko Univerzitu. Také nazývanou Toscana Wing, kde je sídlo Salzburské právní fakulty. Během rekonstrukcí univerzity byly odkryty významné archeologické nálezy poskytující vědcům hodnotné informace o středověkém Salzburgu.

Hřbitov sv. Petra patří mezi jeden z nejstarších a nejkrásnějších na světě. Slouží k poslednímu odpočinku význačných osobností, umělců učenců a obchodníků: Santino Solari (architekt a stavitel salzburské katedrály), Nannerl Mozart (mozatova sestra), Lorenz Hagenauer (rodinný přítel Mozarta), Michael Haydn (skladatel), Paul Hofhaimer (skladatel), Richard Mayr (operní zpěvák)…. A další.

Katakomby jsou vytesané do Mönchsberg skály a jsou speciální atrakcí hřbitova (otevřeno je po celý rok). Za vidění určitě stojí Kaple sv. Gertrudy a kaple sv.Maxima.

V roce 1612, pouze pár měsíců po dosazení na trůn, Salzburský kníže Markus Sittikus von Hohenems zadal stavbu paláce na úpatí hory, architektu Santimu Solari. Markus Sittikus byl milovníkem italského umění a architektury a přál si letní rezidenci odpovídající eleganci a velkoleposti italské architektury, kterou byl posedlý. Během relativně krátké doby bylo vytvořeno mistrovské dílo s rozlehlým parkem a unikátními fontánkami. Voda byla hlavním tématem palácového designu. Schovaná ve stínu křoví a stromů, vytryskávající z nečekaných ukrytých míst – světoznámé Vodní hry jsou hlavní atrakcí Hellbrunnu již více než 400 let.

Hellbrunn sloužil arcibiskupovi jako letní rezidence pouze ve výjimečných případech. Bylo to místem pořádání gala večerů, recepcí, různých oslav a velkolepých kulturních akcí.

Rozlehlý park byl dozdoben kolem roku 1730 podle plánu královského zahradního architekta Franze Antona Danreitera, a park byl předělán do „nového“ stylu té doby. Mýtické a historické sochy pocházejí ze 17. století. Socha císařovny Elisabeth, vytesaná Edmundem von Hellmerem, dříve umístěná před „Hotelem Europe“(u dnešního hlavního nádraží), byla přemístěna do dnes nazývaného Anglického parku.

Markus Sittius proměnil přírodní kamenný lom na jeviště a vytvořil tak Kamenné divadlo, které je jedno z nejstarších otevřených divadel v Evropě.

V roce 1606, kníže arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau nechal postavit palác vně hradeb u Salome Alt, které nazval „Altenau“. Alt Salome byla dcerou významného obchodníka a radního Wilhelma Alta. Porodila mu 15 dětí z nichž 10 přežilo. Salome Alt nemělo žádný politický význam. Po smrti Wolfa Dietricha, byl v roce 1612 násilně donucen odstoupit a byl držen v pevnosti až do své smrti. „Altenau byl přejmenován na „Mirabel“ nástupcem Markusem Sittikusem von Hohenems (1612-1619). Kníže arcibiskup Paris Londron (1619-1653) prodloužil opevnění kolem paláce a zahrad. Pevnost Mirabell měl velmi rád a trávil zde většinu ze svého volného času, také zde zemřel 15.12. 1653.

Kníže arcibiskup Franz Anton von Harrach, v letech 1721-1727 uskutečnil výrazné změny dle plánů barokního architekta Lukase von Hildebrandt, který kombinoval jednotlivé části stavby a vytvořil tak homogenní palác. Palác byl poškozen ničivým požárem 30.4.1818, byly zničeny vzácné fresky od Johanna Michaela Rottmayera a Gaetana Fantiho. Naštěstí nebylo zničeno mramorové schodiště umístěné uvnitř paláce a mramorový sál.

Peter de Nobile, dvorní architekt a ředitel Stavební fakulty ve Vídni, dal paláci dnešní neo-klasicistní podobu. Detaily jako spirály kolem oken, hlavice sloupů a štukování jsou důkazy dřívější krásy. Schodiště od Lukase von Hildebrandta je jedno z mistrovských palácový děl. Bílí mramoroví andělíčci zdobí mramorovou balustrádu, sochy ve výklencích jsou prací známého sochaře Georga Raphaela Donnera (1726) a řadí se mezi nejkrásnější výtvory evropského barokního období.

V minulosti byl Mramorový sál sálem banketním, kde hrával Mozart, Mozartův otec a sestra. Dnes patří mezi nejkrásnější „oddávací sály“ na světě.