Památky Harrachov

Na místě původní dřevěné kaple z r. 1730 byl v r. 1788 postaven dřevěný kostel sv. Václava. V letech 1822-28 byl postaven zděný empírový kostel s částečně skleněným oltářem z r. 1864 a velkým lustrem z r. 1828.

Přímo v objektu harrachovské sklárny je historická brusírna skla a malý pivovar. Vedle sklárny je novogotická kaple sv. Alžběty se skleněným zvonkem. Ve zdejší sklárě jej odlil r. 1916 Julius Klinger. Zvonek je 50 cm vysoký a váží 10 kg. Nad svým portálem nese znak rodu Harrachovců - tři paví pera. Uvnitř kaple je umístěn oltář z benátských zrcadel. Denně přístupná.

Mezi zajímavosti Harrachova se též právem řadí ozubnicová železniční dráha mezi Tanvaldem a Harrachovem, která byla vyhlášena národní technickou památkou. Tato železnice byla v minulosti důležitým spojem mezi Českou republikou a Polskem a během 2. světové války i důležitou trasou do Berlína. V současné době je tato trať díky celkovému úpadku železniční dopravy využívána převážně pro turistické účely a pro osobní dopravu do Harrachova.

Krkonoše jsou nejvyšší a nejznámnější pohoří v České republice. Harrachov je jedno z nejvýznamnějších center letní i zimní rekreace v Krkonoších. Zahraniční turisté Krkonoše znají pod polským názvem Karkonosze, německým Riesengebirge nebo anglickým Giant Mountains. Krkonoše  se rozkládají v severovýchodních Čechách a prochází přes hranici až do sousedního Polska. Rozlohou se dvě třetiny Krkonoš nacházejí v Čechách a jednou třetinou v Polsku. Největší česká řeka Labe pramení právě zde v Krkonoších.

Také právě zde se nachází nejvyšší hora České republiky - Sněžka (1602 m. n. m.)

Proto pro  své mimořádné přírodní bohatství byly Krkonoše vyhlášeny národním parkem. V Krkonošském národním parku se podél česko-polské hranice táhne pruh I.zóny národního parku, zejména mezi Harrachovem a Horní Malou Úpou. V těchto místech je i po přistoupení k Schengenu povolen volný pohyb osob pouze po značených cestách. Důvodem ochrany je zejména tzv. krkonošská arkto-alpínská tundra a výskyt řady druhů, které se nikde jinde na Zemi nevyskytují.

Na západě počínají Krkonoše Novosvětským sedlem a jsou tvořeny dvěma významnými hřbety. Prvním z nich je Hraniční hřbet. Po jeho ose prochází státní hranice a nachází se zde většina nejvyšších krkonošských vrcholů. Druhým hřbetem je Český hřbet. Hranici mezi západními a východními Krkonošemi tvoří údolí řeky Labe u Špindlerova mlýna.

Díky svým krásám a sněhovým podmínkam se Krkonoše staly jedním z nejvyhledávanějších míst rekreace v České republice. V letním období se jedná především o pěší a cyklo turistiku ale také např.  paragliding. Turisté mohou využít dobře propracovaný systém značených tras a množství horských bud. V zimním období poskytují Krkonoše ideální podmínky pro lyžaře. Nachází se zde mnoho center se skvěle upravovanými lyžařskými vleky a sjezdovkymi, ale i desítky kilometrů běžeckých tras. V Krkonoších se v zimě pravidelně upravuje přes 550 km  běžeckých stop, které každou sezonu využije okolo milionu lyžařů.  V oblasti je vybudována dobře fungující infrastruktura, která umožňuje návštěvníkům plně si vychutnat svůj pobyt v Krkonoších. Krkonoše jsou z velké části pokryty signálem pro mobilní telefony. Cestujete-li do Krkonoš v zimě automobilem, je nezbytné vybavit se sněhovými řetězy. 

Tradice harrachovského lyžování se začíná psát již brzy poté, co první lyže do Čech přivezl hrabě Harrach. Po vzoru jiných zemí, zejména severských, se začínají pořádat také první lyžařské závody. Přesné datum prvního závodu neznáme, víme však, že 13.2.1905 vede přes Harrachov trať prvního distančního závodu na 50 km v rámci Mistrovství zemí koruny České, 18.2. 1906 se u hotelu Krakonoš startují štafetové závody, údajně první ve střední Evropě. V roce 1908 je založen německý Spolek zimních sportů Harrachov - Nový Svět, v roce 1910 již v Harrachově existuje český klub, který na počátku sezony 1910-11 na důkaz díků k významu práce průkopníka lyžování Jana Buchara přijímá název Lyžařský a turistický Bucharův klub ( LTBK ).

Začínají vyrůstat také první skokanské můstky. V roce 1920 byl postaven na úpatí Čerťáku první můstek s umělým nájezdem v Čechách, v roce 1922 vybudoval též LTBK svůj můstek na Ptačinci.

Prvním velkým mezníkem v historii harrachovského lyžování byly závody, pořádané na počest VII. lyžařského kongresu v roce 1923. Těchto závodů se zúčastnili tehdejší nejlepší lyžaři, celkem z 11 zemí Evropy i USA. Na startu závodu na 50 km se sešlo 64 borců, závod ve skoku sledovalo více jak 20 tisíc diváků. Tyto závody zahájily dlouholetou tradici závodu O pohár kongresového můstku.

Dalším významným obdobím v historii lyžování v Harrachově je tradice Mezinárodních lyžařských závodů, kterých se od roku 1954 uskutečnilo celkem 17 ročníků. Na startu se vždy sešli vynikající závodníci z celé Evropy, především ze Skandinávie, kterým zdatně konkurovali také naši lyžaři, tehdejší reprezentace Československa byla téměř výhradně tvořena závodníky z Harrachova. V roce 1956 byl dán do provozu první můstek s umělou hmotou v republice. Po krátké pauze a dobudování skokanského a běžeckého areálu včetně můstků K-120 a můstku pro lety na lyžích začíná v roce 1980 nová, nejslavnější éra harrachovského lyžování.

Harrachov se stal pravidelným pořadatelem Světových pohárů, kterých se zde uskutečnilo již 16. V roce 1993 zde proběhlo Mistrovství světa juniorů v klasickém lyžování. Vrcholem harrachovského lyžařského dění jsou bezesporu lety na lyžích. Na harrachovském Mamutu, který je jedním z pěti na celém světě se létalo již sedmkrát, z toho dvakrát, v roce 1983 a 1992 o titul Mistra světa. Dvakrát padl v Harrachově světový rekord (v roce 1980 A.Kogler 176metrů a v roce 1983 P.Ploc 181 metrů). V roce 1996 A. Goldberger poprvé v historii v oficielním závodě letem 204 metrů překonal magickou dvoustovku.

Slavná lyžařská historie Harrachova není pouze v pořádání závodů, ale též v úspěších harrachovských závodníků a funkcionářů. Celkem 19 harrachováků se zúčastnilo Mistrovství světa nebo Olympijských her, odkud přivezli 11 medailí. V současnosti je Harrachov bezesporu nejvýznamnějším střediskem klasického lyžování v České republice. Základem úspěchů je výchova téměř stovky mladých lyžařů, kteří v žákovských a dorosteneckých kategoriích posbírají na mistrovství republiky většinu medailí. Také počtem sportovišť, jaké jsou v Harrachově se nemůže pochlubit žádné jiné středisko. Celkem zde stojí 7 můstků od K-16 pro nejmenší až po K-185 pro lety na lyžích. K dispozici jsou homologované běžecké tratě od délky 3,3 až po 15 km.

Sklářská výroba existovala v oblasti Harrachova již ve 14. století. Na místě dnešní sklárny postavil huť Elias Müller již v roce 1712. Harrachovská sklárna je druhou nejstarší fungující sklárnou v Čechách. V letech 1827, 1862 a 1946 sklárna třikrát vyhořela, ale vždy byla velmi brzy obnovena. Harrachovská sklárna a harrachovské sklo vždy patřilo mezi světovou špičku a toto postavení si drží dodnes.

S využitím ojedinělých technologií při tavení a ručním zpracování výrobky zdejší sklárny vždy vynikaly svou barevností, designem a mimořádnou úrovní řemeslného zpracování. Od roku 1763 až do roku 1943 vlastnil sklárnu hraběcí rod Harrachů. Po znárodnění v roce 1945 patřila státu, ale 1.7.1993 sklárnu koupil soukromý podnikatel – sklář JUDr. František Novosad z Nového Boru.Je zachovávána výhradně ruční výroba skla, která navazuje a ctí bohaté tradice tohoto místa a sklářského řemesla. Na dvou pecích vzniká unikátní výroba především hutně zdobeného nápojového skla, skla silnostěnného – hutního, křišťálových lustrů a dalších skleněných dárkových předmětů.

Zdejší sklářská výroba je zachovávána jako fungující sklářský skanzen se všemi atributy včetně historické brusírny skla – nejstarší na světě, poháněné vodní turbínou s původními dřevěnými stavy.

Pro všechny tyto výjimečné přednosti je v současné době sklárna nejnavštěvovanější objekt v širokém okolí. Uskutečňují se zde každý den exkurze do provozu a muzea skla. Součástí areálu sklárny je tzv. Panský dům, v němž naleznete nově vybudované muzeum skla s exponáty z celé historie existence sklárny. Můžete zde i posedět v příjemném prostředí restaurace. Od prosince roku 1997 je otevřena nově zbudovaná samoobslužná prodejna skla, první svého druhu v ČR.

Mumlavské vodopády se nachází poblíž rekreačního střediska Harrachov, na řece Mumlava. Patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům západní části Krkonošského Národního Parku. Mumlavský vodopád tvoří až 8 m vysoké stupňovitě uspořádané žulové bloky, u jejichž úpatí se nachází  tzv. Čertova oka. Mumlavský vodopád je nejbohatším vodopádem na vodu řítící se s hukotem po celé šířce koryta do hloubky přibližně 10 metrů.  Jde o prohlubně, které byly v žulovém podkladu vyhloubeny pohybem vody s kamínky. Nedaleko od Mumlavských vodopádů najdete Mumlavskou boudu (786m n. m.), dříve hájovnu a také oblíbenou výletní restauraci nyní známá pod názvem "U lišáka", kde je  stylový srub s krbem a s celodenním provozem. Jen Vám sdělujeme na základě vlastní zkušenosti, že ve zmíněné restauraci U Lišáka jsou u vyhřátého krbu "jen" dva stoly, a zbytek míst k sezení se nachází jakoby na chodbičce,která je ale samozřejmě uvnitř restaurace. Tudíž, je zde omezená kapacita míst u vyhřátého krbu.

Mumlavské vodopády jsou dobře přístupné pěšky i na kole pro cyklisty,  po asfaltové cestě, ale je zde zákaz vjezdu motorových vozidel. Za necelých 30 minut se dostanete k restauraci u hlavního vodopádu. Příjemnou procházkou se lze dostat proti toku Mumlavy k dalším vodopádům. Na fotografování doporučujeme odpolední a časné zapadající sluníčko. Množství vody se mění s ubývajícím sněhem v horách.

Celkově jsou Mumlavské vodopády dobrým  typem na příjemnou nenáročnou procházku s mnoha zajímavými objekty nejen pro fotografování.