Památky Bratislava

Významná dominanta Bratislavy, ke které se váže první písemná zmínka o Bratislavě v salzburských análech z roku 907. Kopec byl osídlený již v době kamenné, prvními obyvateli byli Kelti, kteří tu založili opevněné sídliště – oppidium. Po čtyři století procházela Dunajem severní hranice Římské říše – Limes Romanus. Slované tu vybudovali v 9. století silnou pevnost, která se stala významným centrem Velkomoravské říše.

V 10. století se Bratislava stala součástí rozrůstajícího se Uherského státu a na hradním kopci byl v 11. století vybudovaný kamenný palác a kostel sv. Salvatora s kapitulou. Za vlády Zigmunda Lucemburského v 15. století byl hrad přestavěný v gotickém slohu na protihusitskou pevnost. V tomto období byl na východní straně vybudovaný nový vstup do hradu – Zikmundova brána, na západní straně hrubé hradby.

V 16. století přikázal král Ferdinand přestavět hrad v renesančním slohu a v 17. století byl přestavěný v barokním slohu. Za vlády Marie Terezie byl hrad upravený pro potřeby jejího zetě – Alberta Sasko-Těšínského, který byl vášnivým sběratelem umění a na hradě byla umístěná sbírka uměleckých děl.

Za vlády Josefa II. byl na hradě umístěn generální seminář na výchovu knězů. Za nedlouho začal hrad sloužit jako kasárny a v roce 1811 vyhořel.

Rekonstrukce skončila až v letech 1953 – 1968. Bratislavský hrad je národní kulturní památka a v současnosti slouží jeho první poschodí pro reprezentační účely Slovenské národní rady a v ostatních prostorách jsou umístěné sbírky Slovenského národního muzea – expozice Klenoty dávné doby a Historické muzeum. Bratislavský hrad je národní kulturní památky.

Rokokový palác vznikl kolem roku 1700 na místě starých budov. Autorem projektu byl Matěj Walch. Objekt patří do skupiny rokokových paláců s bohatou štukovou romantikou ornamentikou na fasádě. Rod Erdödyhovců vlastnil hlohovecké panství, ke kterému patřili také Piešťany.

Tento rokokový palác je jedním z nejvydařenějších zahradních paláců ve městě. Byl postaven po roce 1760 pro Antona Grassalkovicha, tehdejšího předsedu uherské komory. Součástí paláce je i pro veřejnost přístupná zahrada. Dnes v paláci sídlí prezident Slovenské republiky.

Tento neorenesanční dům si dal postavit v roce 1904 lékárník Dr. Rudolf Adler. Dům postavila firma Kittler a Gratzl. Dům se musel vměstnat na poměrně úzkou parcelu, proto ho stavitelé zvedli do značné výšky – 5. poschodí.

V přízemí se nacházela lékarna Salvator o čemž svědčí také nápisy nad okny v němčině, slovenštině a maďarštině poukazující na původní funkci budovy. Nad vchodem v centrální části na nachází kamenná socha nejsvatějšího Spasitele od sochaře Aloise Rigeleho. Dnes je prostor nevyužitý.

Klasicistický palác je jednou z nejreprezentitavnějších palácových staveb v Bratislavě. V roce 1778 – 1781 byl postavený na základě projektu Melichara Hefeleho pro ostřihomského arcibiskupa Josefa Báthyányho. V atice střechy se nacházejí alegorické sochy od J. Köglera a F. Prokopa a vázy od J.A. Messerschmidta.

Ve vstupní hale paláce po pravé straně se nachází památná tabule připomínající tzv. Bratislavský (Prešporský) mír, dokument, který tu byl podepsaný 26. prosince 1805 po bitvě Třech císařů u Slavkova. Na nádvoří je renesanční fontána sv. Juraje a v rohu nádvoří je vchod do kapličky sv. Ladislava.

Na poschodí se nachází Zrcadlová síň, která byla svědkem podepsání bratislavského míru v roce 1805 mezi Napoleonskou Francií a Habsburským Rakouskem po bitvě u Slavkova. V roce 1848 zde král Ferdinand I. podepsal dokument o zrušení poddanství v Uhersku.

Původně na tomto místě stálo tzv. Stavovské divadlo postavené podle projektu stavitele M. Walcha v letech 1774 – 1776. Budova sloužila obecenstvu až do roku 1884, tedy více než 100 let. Po nešťastných požárech divadelních budov v jiných městech se město rozhodlo pro novou divadelní budovu.

Tu postavili v letech 1885 – 1886 podle projektu dvojice vídeňských architektů, kteří se specializovali na projektování divadelních objektů, Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Nová budova byla otevřena 22. září 1886 představením opery Bánk Bán od skladatele Ference Erkela, který sám první představení dirigoval. V nové budově se ještě po první světové válce hrálo také maďarsky i německy. Postupem času se na jeviště dostali herci ze společnosti Slovenského národního divadla. V dlouhé historii divadla vystupovali na jeho prknech nejvýznamnější osobnosti světové operní scény jako F. Šaljapin, P. Mascagni, R. Strauss, G. Filip a mnozí jiní.