Brněnské památky

foto: Ing. Jan Vondra

Hrad byl založen v první polovině 13. století na vrcholu stejnojmenného kopce. Středověké jádro bylo později přestavováno, přičemž původní sídlo střídalo často majitele. V 18. století se Špilberk proměnil v mohutnou varokní pevnost, která se stala též obávaným vězením. Neblaze proslulé byly především zdejší kazematy. V hradních zdech trpěli francouzští revolcionáři, italští karbonáři, příslušníci hnutí Mladá Itálie, polští povstalci, ale i domácí političtí vězni. Vězení národů bylo místem hrůzy i za druhé světové války. Od roku 1961 je Špilberk ve správě Muzea města Brna a slouží výstavním účelům. Zpřístupněny jsou i bývalé vězeňské kobky a kazematy.

Аdresa: Špilberk 1, 60200 Brno

foto: Miloslav Bouška

Návrší s chrámem sv. Petra a Pavla v místech předpokládaného původního brněnského hradu s hradní kaplí z 11. a 12. století. Po jeho záníku už samostatná románská bazilika přestavěná ve 13. století na gotický chrám, ten byl upravován v 15. a 16. století, barokizován v 18. století. Současná novogotická úprava z přelomu 19. a 20. století. Od roku 1777 sídlo biskupství brněnského. V současné době zpřístupněna původní krypta kostela z 12. století.

Аdresa: Petrov 9, 60200 Brno

Foto: Miloslav Bouška

„Existují skutečně stavební elementy, z nichž lze vyvinout novou, bohatší architekturu. Dávají nám míru volnosti, které se už nechceme zříci. Teprve nyní můžeme prostor členit, otvírat a spojovat s krajinou, aby se naplnila potřeba prostoru dnešního člověka. Jednoduchost konstrukce, jasnost tektonických prostředků a čistota materiálu se stanou nositeli nové krásy.“ Ludwig Mies van der Rohe, 1933

Architektonická tvorba dvacátých let minulého století byla charakterizována otevíráním nových cest tvůrčího myšlení, které reflektovalo avantgardní trendy hledající obraz života po první světové válce. Návrhy prosklených mrakodrapů administrativních budov německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe již v letech 1919-1922 rozbily tradiční formu uzavřené hmoty průhlednými stěnami a volným půdorysem, což umožňovaly nové a progresivní technologie výroby skla, oceli a železobetonu.

Brněnské dílo Miese van der Rohe začalo vznikat velmi rychlým tempem v červnu roku 1929. Koncem října téhož roku byl hotov skelet stavby, v létě 1930 byly dokončeny vnitřní práce a dům byl již koncem roku obýván.

Vila Tugendhat stojí na pozemku, který daroval Gretě Tugendhatové její otec jako svatební dar. Manželé Tugendhatovi pocházeli z rodin významných textilních podnikatelů a dům využívali do roku 1938, kdy rodina před nacisty emigrovala do Švýcarska a později do Venezuely. Vila byla zabavena gestapem a s koncem války došlo k jejímu poškození. Po roce 1945 byla krátce využívána jako škola rytmiky a poté zde působilo rehabilitační středisko Fakultní dětské nemocnice. V roce 1969 vila přešla do majetku města. V letech 1982-1985 prošla částečnou rekonstrukcí, během níž byly odstraněny všechny pozdější rušivé stavební úpravy a stavba byla zachována pro budoucí využití jako památkově chráněný objekt. Vila nadále sloužila k reprezentačním potřebám města. V roce 1992 se zde konala jednání o rozdělení československého státu.

Objekt vily ve svahu rezidenční čtvrti v Černých Polích je orientován jižním směrem s výhledem na střed města, Špilberk a Petrov. Dům je třípodlažní, zčásti zapuštěný do svažitého terénu. Stavbu tvoří rozsáhlý ocelový skelet nesoucí keramické stropy. Síť ocelových nosných sloupů prochází celou výškou domu a v obytné části tvoří i významný stylotvorný a estetický prvek.

Uliční průčelí je koncipováno jako přízemní objekt hlavního vstupu a garáže, propojený plochou střechou se vstupem na terasu. Strohá přísnost průčelí je odlehčena volně stojícím nosným sloupem a především oblou stěnou původně z litého mléčného skla. Vstupní podlaží obsahuje ložnice, pokoje, příslušenství a především travertinové obloukové schodiště, vedoucí do obytné části ve spodním podlaží, které je ústřední částí domu. S výjimkou kuchyně a přípravny jídel zabírá hlavní podlaží rozlohu 360 m². Celý obytný prostor je na jižní a východní straně opticky otevřen po celé výšce stěn prosklením do venkovní a zimní zahrady. Toto podlaží tvoří jediný prostor, volně členěný do vzájemně se prostupujících částí. Volně plynoucí prostor vytváří dojem splývání vnitřního a vnějšího též použitým materiálem a světelnými dispozicemi; není rušen ani nosnými ocelovými sloupy, které díky pochromování odrážejí světlo a vypadají subtilnější, než skutečně jsou. Části prosklené stěny lze zasunovat do suterénu a přímo propojit obývací prostor se zahradou. Výraznou dominantou obývacího prostoru je pak onyxová stěna, sahající od podlahy ke stropu a vytvářející úchvatné světelné efekty. Součástí interiéru je i stěna s kresbou tropického dřeva makasaru, jídelní prostor je vymezen půlkruhovou stěnou z ebenového dřeva. Z jídelny lze vyjít na západní terasu a po širokém schodišti do zahrady, která tvoří integrální součást domu a je vlastně jeho volným pokračováním.

Obytná hala byla vybavena nábytkem s přesně stanovenou polohou, navrženým rovněž Ludwigem Miesem. Nábytek, zejména pak křesla a židle, byl natolik moderní, kvalitní a účelový, že se vyrábí doposud. Známé jsou zejména židle a křesla s trubkovou pochromovanou kostrou „Brno“, „Barcelona“ a „Tugendhat“. Celé vybavení plnilo přesně vymezenou funkci nejen praktickou, ale i uměleckou. Architekt nevynechal jediný detail a podílel se dokonce na návrzích klik, dveří, závěsů, osvětlovacích těles a dalšího technického vybavení.

Zcela ojedinělé a dobu vzniku přesahující bylo i technické vybavení domu. Dům byl vybaven moderním systémem ústředního vytápění, které bylo doplněné i klimatizačním zařízením s olejovým a pilinovým filtrem a s regulací vlhkosti proudícího vzduchu. V suterénu domu jsou strojovny s elektromotory pro spouštění oken v obývací hale. Dům byl mj. vybaven i elektrickým zabezpečovacím systémem. Většina těchto zařízení byla naprosto unikátní a svým použitím v rodinném domě předstihla dobu o několik desetiletí. To však nebylo nijak levné. Náklady na výstavbu a technické vybavení vily Tugendhat byly takové, že by postačily k výstavbě více než třiceti běžných rodinných domů.

Ludwig Mies van der Rohe zemřel v roce 1969 v Chicagu. Během svého tvůrčího života vytvořil osobitý a nezaměnitelný styl, jímž výrazně zasáhl do moderní architektonické tvorby po celém světě.

Vila Tugendhat v Brně-Černých Polích vzbudila velký ohlas a zájem už v době svého vzniku. Její proslulost se časem jenom stupňovala. Brněnská vila Tugendhat, nejvýznamnější realizovaná evropská stavba svého tvůrce, se stala jedním z mezníků v historii světové architektury 20. století. Její význam byl v roce 2001 oceněn zařazením mezi památky Světového kulturního dědictví UNESCO.

Další informace na stránkách Muzea města Brna, www.tugendhat-villa.cz.

Аdresa: Černopolní 45, 61300 Brno

foto: Marie Schmerková

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně je právem označována klenotem gotické architektury na Moravě. Královská vdova, Eliška Rejčka, založila v roce 1323 při starším farním kostele Panny Marie klášter cisterciaček, zvaný Aula Sanctae Mariae, a nebo také klášter Králové. V roce 1782 na toto místo byli přesídleni řeholníci augustiniáni, kteří do tohoto data sídlili ve svém klášteře u kostela sv. Tomáše, na nynějším Moravském náměstí.

Od toho roku se tedy stává starobrněský klášter jejich novým domovem a zároveň opatskou rezidencí.

Gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie vyniká z ostatních stavebních památek své doby nejen složitou a u nás ojedinělou půdorysnou skladbou, ale také v našich zemích neobvyklou stavební technikou jako architektura z režného, neomítnutého cihelného zdiva, kde se střídmě uplatňuje tesaný kámen. Tento chrám byl v XVIII. století výzdobou svého interiéru barokizován. Do tohoto období lze také zahrnout dostavbu barokních budov opatství.

V roce 1868 byl zvolen augustiniánským opatem Jan Gregor Mendl, který v tomto klášteře objevil a formuloval teorii dědičnosti.

V roce 1987 byl starobrněnský chrám papežem Janem Pavlem II. povýšen, a od té doby nese titul "Basilika minor". Klášter byl působištěm řady významných osobností:

opat Cyril František Napp (1782-1867)
Antonín Thaller ( 1796-1843 )
František Matouš Klácel (1808-1882),
František Tomáš Bratránek (1815-1884)
Tomáš Eduard Šilinger (1866-1913),
opat Jan (Johann) Gregor Mendel (1822-1884),
Pavel Křížkovský (1820-1885),
Leoš Janáček (1854-1928) stipendista thurnovské fundace a později ředitel starobrněnského kůru.

Аdresa: Mendlovo nám. 1, 60300 Brno

foto: archiv MMB

Budova Reduty na Zelném trhu vznikla postupnými přestavbami v místě středověké zástavby měšťanských domů, je nejstarší divadelní budovou ve městě Brně a vůbec jednou z nejstarších divadelních budov na Moravě. Jejím předchůdcem byla městská renesanční taverna vybudovaná roku 1605 přestavbou Lichtenštejnského domu, který pro tento účel město odkoupilo. Taverna kromě výčepu obsahovala i reprezentační prostory pro vítání významných hostů města a slavnostní účely. V roce 1634 byla rozšířena o východní sousední dům tzv. Malou tavernu, jejíž prostory byly využívány pro příležitostná představení kočovných divadelních společností. Ve 30. letech 18. století byl objekt účelově přestavěn a rozšířen pro divadelní a taneční využití. Nový divadelní sál pak sloužil pro pořádání představení, hrálo se především německy a italsky. V roce 1767 zde koncertoval jedenáctiletý W.A.Mozart. Rozsáhlé požáry v roce 1785 a 1786 daly popud k následné klasicistní přestavbě, při které byl vybudován reprezentační redutní sál přes dvě horní podlaží. V obnoveném divadle se hrálo převážně německy, jen sporadicky česky. V roce 1852 zde vystupovala např. Prokopova divadelní společnost. Sál sloužil kromě divadelních a operních představení i tanečním slavnostem a významným příležitostem města. V průběhu 19. století byly provedeny dílčí stavební úpravy až do posledního ničivého požáru v roce 1870, po němž již město budovu pro divadelní účely neobnovilo. V 80. letech 19. století byl objekt upraven pro městskou tržnici a takto využíván až do roku 1918. Po vzniku samostatného Československa se do Reduty opět vrátilo divadlo, sloužila německým a českým hrám. Po druhé světové válce byla narušená budova Reduty opravena a v 50. letech 20. století rekonstruována dle projektu architektů B. Fuchse a K. Fuchse pro českou operetní scénu, která se v budově nacházela až do 90. let 20. století. Z důvodu záchrany objektu Reduty přikročilo město k jeho celkové památkové obnově, která se realizuje od roku 2002 dle návrhu kolektivu autorů doc. M. Melena a architektů P.Valenta, A.Novák, R.Smejkal. Cílem probíhající rekonstrukce je navrátit Redutě její původní účel pro divadelní využití a společenské akce Statutárního města Brna.

Аdresa: Zelný trh 4, 60200 Brno

foto:

Besední dům patří mezi nejvýznamnější stavby vídeňského architekta dánského původu Theofila Hansena v Brně. Jeho význam jako památkově chráněné stavby v historickém jádru města je umocněn jeho společenským, kulturním a politickým významem v životě brněnských Čechů vůči německému vlivu v minulosti.

Novorenesanční objekt byl vybudován v letech 1871-73 podle projektu T. Hansena jako středisko společenského a kulturního života českého Brna. Při demonstraci za českou univerzitu r. 1905 zde padl mladý dělník F. Pavík. Besední dům doposud asi nejvýstižněji charakterizoval současný znalec architektury 19. století na Moravě Pacel Zatloukal, jenž je považuje za jedno z nejkrásnějších ztělesnění ideálu renesanční harmonie a současně za vyvrcholení palácové architektury, inspirované italskou renesancí. Od roku 1956 je Besední dům v užívání a péči Státní filharmonie Brno. Toto užívání ovšem není výsadní, za filharmonické správy zůstal palác sídlem anebo občasným působištěm institucí, jejichž činnost z něho činila jedno z nejdůležitějších center nejen hudebního, ale všeobecně kulturního a společenského života v Brně.

Besední dům je spjat s tvorbou nejslavnějšího brněnského hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Аdresa: Komenského nám. 8, 60200 Brno

foto: archiv MMB

Dietrichštejnský palác nechal postavit v letech 1614-1620 na místě pěti domů kardinál Dietrichštejn. Z raně barokního paláce projektovaného Giovannim Giacomem Tencalou se po radikální přestavbě Domenikem Martinellim kolem roku 1700 dochovaly jen hlavní zdi a některé klenby. Pozoruhodným a intaktně dochovaným martinelliho dílem je vstupní portál a vestibul. Budova, která v 19. stol. aloužila jako Apelační a zemská soud, byla postupně upravována a zásahy znehodnocující barokní architekturu paláce vyvrcholily v letech 1928-29 nástavbou půdního patra. při památkové rekonstrukci paláce v 80. letech byla tato nástavba snesena a exteriér stavby byl připodobněn baroknímu stavu. Budova slouží expozičním účelům Moravského muzea.

Аdresa: Zelný trh 8, 60200 Brno

foto: Helena Kupčíková

Budova Janáčkova divadla byla postavena v letech 1960-1965 (architekti Otakar Oplatek, Vilém Zavřel, Ivan Ruller, Boleslav Písařík). Je sídlem souboru opery a baletu, hlediště pojme 1380 diváků, jevištní a osvětlovací techniku dodali světoví výrobci v daném oboru.

Аdresa: Rooseveltova 7, 60200 Brno

foto: Marie Schmerková

Mahenovo divadlo projektovali vídeňští architekti Ferdinand Fellner (1848-1916) a Hermann Hellner (1849-1919) v letech 1881-1882. Stojí na místech bývalých městských hradeb. Divadlo zahájilo provoz 14. listopadu 1882 a k jeho zajímavostem patřilo Edisonovo elektrické osvětlení.

Аdresa: Rooseveltova 17, 60200 Brno

foto: Marie Schmerková

Nejstarší světská stavba v Brně, v níž sídlila do roku 1935 městská správa. Historické jádro budovy s věží vzniklo kolem roku 1240. Před r. 1510 byl ve věži proražen vstup do dvora, který ozdobil A. Pilgram kamenným portálem s plastikami heroldů a měšťanů. Původní alegorie spravedlnosti byla r. 1660 nahrazena nynější sochou. Tehdy byl také do portálu zasazen štít s novým znakem města, který Brno získalo v r. 1646. Portál uzavírají původní pozdně gotická vrata. Věž spočívá na raně gotických základech, její zastřešení je kopií původní renesanční střechy. budova radnice byla poškozena za švédských válek a její opravou, dokončenou roku 1660, byl pověřen brněnský stavitel Jan Křtitel Erna.

Аdresa: Radnická 8, 60200 Brno

foto: Martin Vybíral, Jiří Dvořák

Vybudován v letech 1931-32. Petr Levickij v jeho projektu sice dodržel mnohovrstevnatou skladbu tradičních pravoslavných chrámů, architekturu však převedl do funkcionalistické mluvy ovládající tehdy brněnskou techniku, kterou rodák ze Smolenska nedlouho před tím absolvoval. V 90. letech přibyla u kostela samostatná zvonice.

Аdresa: Gorazdova 8, 60200 Brno

Foto: Zdeněk Kolařík

Budovy Nové radnice prošly složitým stavebním vývojem několika staletí. Nová radnice (dříve nazývaná Zemský dům, Zemská soudnice) byla již od svého počátku centrem zemské správy, zasedal zde zemský sněm a zemský soud a čeští králové zde byli přijímáni za moravská markrabata. Pak se stala majetkem města a od roku 1935, po rozsáhlých úpravách, kdy bylo přistavěno křídlo do Husovy ulice, je nazývána Novou radnicí.V roce 1419 se v jejich prostorách konal generální sněm české koruny, na němž husité vypověděli poslušnost králi Zikmundovi. V 15. a 16. století zde působil Ctibor Tovačovský z Cimburka, Ctibor Drnovský z Drnovic a Karel starší ze Žerotína. Roku 1619 zde bylo vyhlášeno české povstání proti Habsburkům, po Bílé hoře zde zasedal soud nad vzbouřenými stavy.V současné době je Nová radnice sídlem Magistrátu města Brna, zasedá zde Zastupitelstvo i Rada města Brna. Nová radnice patří mezi nejvýznamnější umělecké památky města.

Аdresa: Dominikánské nám. 1, 60167 Brno